SKALNÍ HRAD VRANOV (PANTHEON)
Vítejte na Vranově – našem největším skalním hradu. Včetně předhradí zaujímá délku téměř 400 m a je dnes považován za náš nejdelší a nejkomplikovanější skalní hrad v Čechách.
Popis hradu
Dlouhé, úzké a strmé pískovcové bradlo bylo začátkem 15. století v nejvyšší možné míře využito jako přirozená pevnost a na jeho nevyšší skalní věži byla vystavena dřevěná strážní věž, přístupná jen po úzkém a strmém, do skály vytesaném schodišti. V celém areálu hradu bylo do měkké pískovcové skály vysekáno velké množství místností a sklepů. Dřevěných trámů bylo použito všude tam, kde bylo nutné opevnění doplnit, přemostit rozsedliny nebo vystavět nadzemní konstrukce, jak o tom svědčí množství zářezů a drážek ve skále. Některé stavby byly však i zděné, jak dokládají především zbytky čtverhranného obytného objektu, nejspíše charakteru obytné věže. Celý mimořádně dlouhý areál se rozpadal na jádro a předhradí, které dosahovalo podstatně větších rozměrů, než je patrné dnes. Velký problém představovalo zásobování tohoto kolosu vodou. Dodnes se zachovala studna, dnes položená mimo areál hradu. Vranov sloužil jako strážní hrad začátkem 16. století, pak postupně pustnul. Jeho středověký charakter byl značně změněn romantickými úpravami začátkem 19. století.
Vranov jako středověká pevnost
Hrad založil okolo roku 1425 Heník z Valdštejna jako jeden z posledních hradů této oblasti. V držení Valdštejnů zůstal Vranov po celé 15. století, aniž však nějak výrazně zasáhl do husitských válek či do bojů za Jiřího z Poděbrad, i když například jeho majitel Šťastný z Valdštejna (na rozdíl od mnoha svých katolických sousedů) stál pevně na straně krále Jiřího a měl proto s nimi jistě mnoho potíží. Na začátku 16. století byl pánem na Vranově Jindřich z Valdštejna, který hrad prodal v r. 1538 Vartemberkům. Vranovské panství bylo tehdy značně rozlehlé. Patřilo k němu přes 50 vesnic od Turnova až k Jablonci nad Nisou, část Turnova a dnešní Železný Brod. Za Jana z Vartemberka však začala pro Vranov, jemuž se tehdy říkalo již běžně Skály nebo Vartemberské Skály (aby se odlišil od Hrubé Skály), doba definitivního úpadku. Již kolem roku 1500 vznikla v údolí pod hradem pohodlná tvrz jako středisko Vranovského panství, na jejímž místě byl za prvních Vartemberků postaven prostý zámek Malá Skála. O hrad Vranov se vrchnost přestala starat a ponechala ho jeho osudu. V r. 1615 koupil vranovské panství Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic a po Bílé hoře jej jako konfiskát získal Albrecht z Valdštejna. Ten však udělil vranovské panství Mikuláši Desfoursovi na Hrubém Rohozci jako léno a jeho potomci drželi zpustlý hrad až do r. 1802.
Pantheon a Zachariáš Römisch
Tehdy koupil maloskalské panství, k němuž zpustlý Vranov patřil, textilní podnikatel František Zachariáš Römisch ze severočeských Mikulášovic (tehdy Nixdorf). Römisch získal obchodováním značný majetek a později i šlechtický titul. Kromě přestavby maloskalského zámku zásadně změnil vzhled hradu. Veden idejemi nastupujícího romantismu, rozhodl se z Vranova vytvořit Pantheon – památník slavných tehdejší doby (název Pantheon odkazuje na řeckou mytologii a pochází z řeckých slov „pan“ – veškerý a “ theós“ – bůh). Ve zříceninách hradu (ale i v blízkých lesích) nechal zbudovat romantické pomníky a mohyly oslavující význačné spisovatele a básníky, legendární hrdiny, české panovníky a vojevůdce. Jejich výběr odpovídal Römischovým představám a měřítkům a zrcadlí se v něm duševní svět tehdejšího romantismu a především pozoruhodného českého zemského patriotismu. V jedné ze síni tak byla připomenuta jména a události z bojů proti Napoleonovi, jinde se návštěvník setkal s bájnými jmény českých dějin jako byla Libuše, Záboj, Horymír nebo se jménem Přemysla Otakara II., Václava II. a jeho manželky Guty, Karla IV., Jiřího z Poděbrad. Své místo tu však nalezli i Shakespeare, Goethe, Cervantes, Rabelais a řada dalších, mezi nimi i některé osoby prostého původu, které si podle Römischova názoru zasloužili, aby pro svá hrdinství či zásluhy byly přijaty do Pantheonu, jak se od té doby začalo hradu Vranov říkat. Více než 20 let trvalo, než byl Römischův záměr dokončen a dovršen ještě vybudováním letohrádku v podobě kaple v duchu romantické gotiky (roku 1826). Interiér letohrádku i sám Pantheon však po Römischově smrti začaly chátrat, neboť jeho potomci měli pro romantický zápal svého idealistického předka jen málo pochopení a nevěnovali Vranovu ani dost pozornosti, ani finančních prostředků. Mnoho z toho, co tvořilo někdejší Pantheon, tak podlehlo zkáze nebo bylo i zničeno. Vranov – Pantheon přesto zůstává pozoruhodnou syntézou ruin středověkého hradu a duševního světa evropského romantismu 19. století.